Arizona trail race jsem zvolil coby reparát za Colorado trail race, který jsem dokončil coby první Čech v roce 2018. Zde je první kapitola zatím nedokončené reportáže:
Krize v půlce
Měl bych spát a místo toho třeštím oči na miliony jasných hvězd nade mnou. Ležím už dvě hodiny, ale srdce mi jede stále ve vysokém tempu. Teplota klesla během poslední hodiny na 5 stupňů. A ráno bude na tuty pod nulou. Přes nos vyčuhující ze spacáku fučí vítr. Osamělý utahahaný závodník v centrálních Rockies – Skalistých horách v srdci Colorada. Na úbočí hory Lost Mountain (3 800 m.n.m.), někde ve výšce 2 800 m nad mořem, výstup do tří litrů jsem vzdal. Dle profilu trasy bych se na stejnou nadmořskou výšku jako mám nyní dostal ve dvě ráno. Anebo taky ne. Jsem prošitej a těžko soudit zda bych v noci a na šutrovaté strmé stezce dokázal udržet své utrápené tempo 3 km/h. A já poslední dva dny bojuji s výškovou nemocí a zoufale potřebuji regenerovat co nejníže. Namísto spánku, ke kterému se upínám, mi ale celou dobu od ulehnutí hlavou letí morbidní krvavé scénky plné dopravních nehod prokládaných představami o napadení vlky a medvědem. To je teď mé Colorado trail race, na které jsem se těšil a připravoval celý rok.
Žaludek stávkuje, připravené oříšky a tyčinky nedám ani náhodou. Jenže jestli se nenajím, tak budu zítra marný. A do nejbližšího města na trase, Silverthonu, to mám 270 km. Musel bych si zítra zajet 25km do Salidy pro jídlo nebo bych to ještě pravděpodobněji zlomený zabalil a vrátil se 30 km do Hot spring resortu. Jenže já nevzdávám. Jsem sice na dně, ale to je jen stav mysli zblblé námahou, spánkovou deprivací a nedostatkem kyslíku. Nakonec se donutím a doslova se plazím pro jídlo ke kolu opřenému o strom 5 m od mé skloněné plošinky. Rangeři doporučují odkládat jídlo alespoň 100m od noclehu, ale teď se mi sakra hodí, že jsem to nedodržel a nemusím se pro čokoládu a poslední kousek bagety trmácet. Teplota klesá k nule, ve spacáku opřený o kolo jím potřebné kalorie a cukry. Konečně se zklidňuji, srdce i šílené myšlenky zvolňují. Vypadá to, že z nejhoršího jsem venku a druhou půlku závodu mám šanci dokončit. Znovu zkouším ulehnout a chvíli po půlnocí se konečně propadám do spánku.
Někdy tou dobou se blížil Timon Fish do cíle a stanovil nový rekord CTR v kategorii singlespeed (kolo s jedním převodem bez přehazovačky a řazení):4d06h39minut. Já na dosažení cíle potřeboval další 4 dny a skončil na 26. místě ze 34, kteří dokončili. Na startu nás stálo více než sto, trail nekompromisně roztřídil zrno od plev.
Hory/Rockies mi dovolily dosáhnout cíle, ale ne spokojenosti. Měl jsem dvě volby: skončit s opravdovou bikepacking cyklistikou nebo s ní doopravdy začít…
